aktualizováno: 15.11.2017 13:06:57 

oficiální stránky     TJ Sokol Holubice

Očekávaný rozhovor s Jiřím Valtrem

INFO: Rozhovor původně vznikal pro Deník Sport. Proto je první otázka pro Jirku neobvyklá a proto, se v textu obejvuje vykání, místo tykání. 

Je malý, neskutečně rychlý s míčem u nohy, nosí číslo deset a nedělá mu problém vstřelit přes 50 branek za sezonu. Nepřipomíná Vám to někoho? Messi? Ale kdepak. …Tohle je Jiří Valtr a pochází z Holubic, z vesnice nedaleko Prahy a v místním Sokolu předvádí několik let neskutečné až přímo boží výkony. Kdyby se v mládí býval rozhodl jinak, básnil by o něm možná celý český národ a bůhví jestli ne i celý svět. Skvělý útočník dokázal zklidnit svoji výbušnou povahu a v současnosti řádí jen v Okresním přeboru

Jirko, představte Sokol Holubice, v současné době jste čerstvě v Okresním přeboru ve Středočeském kraji v oblasti    
Praha-západ. Jak vypadá současný holubický tým a jakou má                                                                                               klub historii?

To je pravda, letos na jaře jsme postoupili o třídu výš a jsem za to moc rád. Současný holubický tým se skládá převážně ze starších zkušenějších hráčů, což je na jednu stranu výhoda, ale i nevýhoda. Výhoda v tom, že jsme jako tým už mnoho let sehraní a nevýhoda je právě ten věk. K dispozici je, ale i dost mladých hráčů, kteří se snaží prosadit do sestavy. Klub funguje už od roku 1931 a nejvyšší třídu jakou kdy hrál, byl Krajský přebor, ale do toho už se já bohužel asi nepodívám. Dále máme Starou gardu, do které se již pomalu připravuji. Co se týká mládí, máme bohužel jen žáky. Dorost se nám rozpadl, kvůli nedostatku hráčů.

Po vsi se říká, že už jako malý kluk jste byl neskutečný talent, který v utkání převyšoval ostatní hráče, měl jste někdy možnost jít hrát vyšší soutěž?

Ano tuto možnost jsem měl…

Byla to zajímavá nabídka?

Jako žák jsem to zkoušel na Dukle, pak se o mě zajímaly prvoligové Drnovice. Z menších klubů zájem projevila například Přední Kopanina či Velvary.

Proč to tenkrát nevyšlo? Dukla v té době patřila k tomu nejlepšímu, co v lize bylo a hrát ligu například za Drnovice, to je pro kluka z malé vesnice přece skoro něco jako splněný sen, ne?

To máte pravdu, ale mým problémem bylo věčně dojíždění. Proto ta Dukla nevyšla, asi jsem byl ještě moc mladý.

A Drnovice?

To už bylo něco jiného, možná jsem to mohl zkusit, ale bál jsem se. Bál jsem se, že se tam nechytnu a přijdu tak o dobrou práci, kterou jsem v té době měl.

Litujete toho?

Samozřejmě, že toho lituji, kdo by nelitoval? Sice jsem mohl skončit ve kvalitnějším týmu, než jsou Holubice a hrát kvalitnější soutěž, ale proti byla i moje výbušná povaha. Býval jsem dost často vylučovaný a tak ani jedno z angažmá nevyšlo.

A skončil jste v Holubicích, kde jste opora týmu…

Ano, jsem jim věrný. Jsou mi nejspíš souzeny, chci pro ně vždy jen to nejlepší, ale mnoho lidí to nedokáže ocenit.

Kdyby přišla nabídku z vyšších pater a byla by například finančně zajímavá, váhal byste nad ní, nebo hodláte již dohrát karieru ve svém mateřském klubu?

Na něco takového už se bohužel necítím. Kariéru už dohraju v Holubicích.

V Holubicích hráči nejsou vázáni smlouvou, hráči hrají tzv.“ za párek.“ Tým je tak složen ze studentů a pracujících lidí. Jak zvládáte pracovat, být s rodinou a ještě úspěšně hrát fotbal?

Je to složité, nemám v zaměstnání pevnou pracovní dobu, takže nikdy nevím, kdy se vrátím z práce domů. Proto se občas stane, že nestíhám všechny tréninky, ale na utkání jsem přítomen vždy. Navíc mám skvělou rodinu, která mě ve fotbale podporuje a jezdí semnou i na venkovní utkání, takže dokáži skloubit více věcí najednou. Mimo sezónu se pak věnuji o víkendech výhradně dětem a manželce.

Z kraje sezony jste dokázali třikrát vyhrát a následovala série šesti prohraných utkání.
Sedmou porážku jste už nepřipustili, jaké je to je pro kapitána, co chce ze hřiště odejít se třemi body?

Ze začátku sezony jsme nastoupili v plné síle a všichni soupeři nás podceňovali – postoupili jsme z nižší třídy a tak od nás moc nečekali. Jenže pak se na nás zřejmě začali více připravovat a dávat si na nás větší pozor. Do toho přišlo několik nešťastných zranění klíčových hráčů. Já jsem na tom od druhého zápasu také nebyl zdravotně dobře a to nás dost oslabilo. Šest porážek v řadě není vůbec nic příjemného, pro mě jako kapitána, pro tým, pro trenéra ani pro naše fanoušky.

V tabulce proti vašemu týmu hraje za Rapid Psáry bývalý ligový kanonýr Pavel Kuka. Ve vašem vzájemném
střetnutí jste ho, ale zastínil dvěma góly, co to ve vás vyvolává, když zastíníte hráče s tak zvučným jménem?

Prostě jsem dobrej a v tomhle konkrétním zápase jsem byl dokonce i lepší. (směje se) Samozřejmě, že z toho mám skvělý pocit, ale to by měl každý být na mém místě.

Dám vám menší kvíz: 56, 39, 48 a letos zatím 20. Víte, na co narážím?(Jedná se o počet branek za poslední čtyři sezony)

Myslím, že by to věděl každý holubický příznivec. Branek dávám opravdu moc a první místo v tabulce si jen vychutnávám.
Lhal bych, kdybych řekl, že to není příjemné.

Vzpomenete si jaký největší počet branek, jste vstřelil v soutěžním utkání?

Nejsem si jistý, ale tuším, že to bylo šest branek.

Díky této vlastnosti jste v Holubicích často přirovnáván fanoušky k Lionelovi Messimu. Oba jste menší
postavy, zdobí vás rychlost a vedení míče, nosíte číslo deset a především: dáváte neskutečné množství branek.
Jak se to poslouchá? Líbí se vám fotbal v jeho podání?

Poslouchá se mi to velmi dobře. Lionel Messi je vzor téměř pro každého fotbalistu, takže je to příjemné přirovnání.
Jeho styl hry se mi samozřejmě líbí, je to výborný fotbalista.

Jak zvládáte při utkání často až nesnesitelnou obranu soupeře? Obránci se vám věnují podstatně více, než
ostatním vašim spoluhráčům? Některé zákroky jsou až za hranou pravidel…

Není to snadné, když mě brání tři hráči. Ale moje velká výhoda je, že jsem rychlý, takže se snažím utéct a pak
už je to jen mezi mnou a brankářem.

Zmínil jste, že se pomalu chystáte do Staré gardy, ale co například práce s mládeží? Nepředat dál
zkušenosti, které jsi získal během kariery, by rozhodně byla veliká škoda.

Nevím, momentálně jsem nad tím nepřemýšlel. Snažím se předávat zkušenosti svým synům, to zatím stačí.

V žákovském výběru Holubic, hraje právě váš starší syn, potatil se a bude dalším obávaným
kanonýrem v dresu Holubic?

Ano, Filip hraje už 5 let za žáky Holubic a chystá se tam i můj mladší syn Matěj, takže určitě budu mít následovníka
v jednom z nich.

Utkání v Okresním přeboru bývají často vypjatá a náročná. Co Vás po utkání vrátí zpátky do pohody a uklidní?

Po zápase si vždy se spoluhráči dáme pivo a rozebereme zápas. Přijdeme tak na to co jsme udělali špatně a co naopak dobře. 
No den po utkání tedy v neděli mi manželka namaže a obváže zranění a jsem fit na další utkání. (usmívá se)

TOPlist